Ano, to je pravda. Jak se říká, můj dům můj hrad. Každý člověk to potřebuje, nedá se bydlet v jeskyni nebo spávat pod mostem. Netvrdím, že to nejde. Určitě by to šlo, ale proč nemít svůj vlastní byt? Nebo domek? Je to skutečně tak nemožné? Ne, nemožné to není, ale také to nikomu nespadne samo do klína. I když i toto pravidlo má své výjimky, když někdo dědí nebo vyhraje v nějaké sázkové hře. Ale ten, kdo se musí postarat sám, ten to drobátko složitější. Protože se u nás a asi skoro nikde nedá vydělat na bydlení běžnou prací, musí se člověk postarat jinak. Ví, že si bude muset půjčit.
Někteří lidé si půjčují zcela bez zábran. Bohužel někdy i tehdy, když už dopředu ví, že nebudou nic vracet. Je to banda, ale prostě tady jsou a je třeba se jim obloukem vyhnout. Horší je to, že za takového vás považují i banky, když si u nich chcete půjčit. A upřímně řečeno, nedá se s tím nic moc dělat. Mají na to právo, ale nesmí to dávat najevo.
Nuže, člověk tedy ví, že chce vlastní bydlení a začne shánět peníze, aby si jej mohl koupit. Jenže tolik peněz nemá jen tak každý, takže nakonec stejně narazí na slovo hypotéka a zcela jistě i na banku, která ji poskytuje. On tam v dobré víře vrazí s úsměvem na rtu a ven vyletí už bez úsměvu. V ruce má asi dvacet tisíc papírů, na kterých je seznam toho, co musí přinést. A člověk začne shánět, když už si zaplatil ty nehorázné peníze za podání žádosti.
To, co ho čeká je takový malý maraton, ale co se dá dělat. Vůbec nic. Vůbec nic? Budete se divit, ale dá. On je zde totiž i nebankovní sektor, který se předepsaných pravidel až tak moc nedrží. Jedině zde se dozvíte, co je to nebankovní hypotéka a co všechno kolem to obnáší. Nelze zde všechno popsat, ale jednou větou to vyjádřit přibližně jde. Zde se tolik nehledí na nějaké papírování a shánění nějakých potvrzení zde není třeba.
